Na svůj řádek

Podala mi tehdy chleba a sůl,
ta co se jí všichni smáli.
Jenže já byl právě trošinku vůl,
a nebyl jsem zrovna k mání.

Pak přišla jiná a pod hvězdnou tmou,
prožíli jsme všechno krásné.
Blíží se příliv a ten s jistotou,
naše stopy v písku spláchne.

Z nás si každý na svůj řádek píše.

Medvědí tlapa nejlepší být má,
když s ní trochu hýbou červi.
Další: z výšky napětí spadlý drát,
miláčku, nervy mi nervi.

Teď žiju s tou, co mě před oltář,
dostala hned za svítání.
Že byla výhra a má svatozář,
říct mám sám, já mám dvě hlavy.

Z nás si každý na svůj řádek píše.

Poslední bude ta, co ji neznám,
jak vypadá? Mnu si vousy.
Odmění mě, anebo mě ztrestá?
Už si na mě kosu brousí?

Ve vazbách svázaní Shelley a Keats,
nečetli mě, to je jasné.
Buší v mojí hlavě nejeden píst,
a poslední z nás dvou zhasne.

Z nás si každý na svůj řádek píše.

Ferd. Sličný a Jos. Šílená,
odněkud se rojí roupy.
Fundovaný názor kdekdo má,
za nos nechytne se hloupý.

Z nás si každý v písku řádek píše,
z nás si každý v písku řádek píše,
z nás si každý v písku řádek píše...