Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu.

Kdyby se dle starých obyčejů

ruce chmatáků a zlodějů

sekaly hned po krádeži.

Otázka vynoří se maně –

„Kdo z lidí měl by obě dlaně?“

Snad jeden ze sta? Stěží!

 

Někdo v cizích kapsách rejdí,

další zase v bytech šmejdí,

zlodějské má živobytí.

Jiný v práci vezme sponku,

nebo šroubek, matku z ponku.

Proč si nevzít? Kdo ho chytí?

 

Tady skoro všichni kradou

řídíce se lichou radou

o okrádání svého rodu.

Nic lepšího přece není

než z cizího přilepšení.

Kdo odolá tomu svodu?

 

Kat by dnes měl spoustu práce.

Kdo by však zbyl na ovace

a potleskem chválil šašky?

Tady přece kradnú všeci…

Nalejme si další deci;

pokud možno z cizí flašky.