V peřinách ticha

Ležím jak princezna v zámku z peřin,

chřipka mi vládne, jsem v jejím stínu 

Nos jako růže, hlas jako vítr,

každý nádech je malý příběh bitvy

Čaj voní v hrnku jak kouzelný lektvar,

med a citron - rytíři v boji s virem

Anička šeptá: ,,Maminko, spí,"

svět se ztiší, když zavřu víčka 

Za oknem tančí podzimní listí,

v posteli sním o zdraví 

Tělo je chrám, teď v něm hoří svíce,

každý den klidu je dar od měsíce 

Až odejde stín, zas vstanu z lože,

jak víla z mlhy, jak slunce po bouři

Zatím však dýchám pomalu, tiše,

v peřinách ticha, kde se léčí duše 

Zítra se zvednu jako víla z mechu,

s kapkou slunce na čele v spěchu 

Nemoc je jenom kouzla na chvíli,

už se mi zdá, že křídla mi sídlí