Svazek života

Každý píšeme si vlastní osud.
Někomu však nepíše pero dosud.
Někdo si ještě nekoupil sešit.
Možná, aby to nemusel řešit.

Rozhodnutí, rovinná sklonka.
Vůle slabší než kancelářská sponka.
Výmluvy proč úsměv nezáří.
Další zápisek, stránka ve snáři.

Další nakloněná rovina.
Výčitky topíme do vína.
Nebinární koule co krychlí se cítí.
Vahou vlastních slov se motáš do sítí.

Tak cvakněme propiskou.
Kupme bloky co duši otisknou.
Začněme psát, tvořit, pracovat.
Ať máme na konci dne čeho litovat.

Žijeme jen jednou, ale kolik životů?
Kolikrát ještě narazíme do plotů?
Chci otevřít branku, či prorazit stěnu.
Přehlušit tu otravnou ozvěnu.

Nemůžeš, nesmíš, tohle bys neměl dělat.
Makej, nespi pokud se chceš vzdělat.
Nevíš, neznáš a ještě jsi nepochopil.
Právě těmito řečmi jsi můj sešit potopil.