Toho všeho nic

Tak dlouho jsi nechal
své dveře otevřené
Tak dlouho jsi se snažil
ukolébat svým zpěvem
mořské panny ke spánku

Tak dlouho jsi chtěl
spolykat všechny květy
na louce zalité hříchy
našeho poznávání

Tak dlouho jsi se bál
nechat své srdce plynout
A tak dlouho jsi hledal
něco většího než jsi ty
i kdyby jen na moment
i kdyby jen na jednu otočku
Země kolem své narysované osy —

Na moment
kdy se řecké mýty
stanou skutečností,
vzduchem provane poezie
a kočky co se venku mrouskají
budou vědět mnohem víc
než můžeme kdy pochopit my

Tak dlouho jsi hledal
až se dnes bojíš,
že čím víc budeš hledat
tím víc budeš vědět
A čím víc se budeš snažit,
tím víc ti toho propadne
mezi prsty

A čím víc se vyzbrojíš —
pod oči uhlím nakreslíš
dvě čáry odvahy
a budeš házet kamením
po stěhovavých hejnech
tím spíš zjistíš, možná,
že nakonec
toho všeho
nenajdeš nic

A že vlastně ani nic
najít nelze
A že jsi jen celou tu dobu
nechtěl dopustit
aby si něco
našlo tebe