Kolaps

Utíkají mi dny před očima.
Nestíhám, už je nechytím.
Myšlenky jako polární klima.
Kromě chladu nic necítím.

Možná ještě strach a vztek.
Bojím se, že nepřijde jitro.
Ležím, myslím, přijde brek.
Noc temnější než moje nitro.

Hrůza z data expirace.
Kdy asi tak vyprchá?
Sociální a spánková deprivace.
Proč čas tak spěchá...

Chtěl jsem si dát pauzu.
Jenže jsem ztratil stopky.
Jen vyvolal další kauzu.
Zase sám, sám na dně kopky.