Mosty místo zdí

Z kamenů, co v srdci nosím,
mosty místo zdí bych stavět chtěla. 
Mezi tím, kdo jsem
a tím, co jsem v sobě uzavřela.

Jak v bludišti betonových cel
ve vlastní hlavě se ztrácím.
Klopýtám a nevím, kudy kam,
na start stále se vracím.

Ve vězení vlastních pocitů
svobodu se snažím najít.
Pustit je ven,
vyhnat stíny.

Ale pořád je tam…
ten strašný pocit viny.

Třeba jednou pochopím
a snad…
přestanu se bát
a uvidím, že i mě
může mít někdo jen tak rád.

Z kamenů, co v srdci nosím,
mosty místo zdí bych stavět chtěla…
A duše roztříštěná snad,
jednou bude celá.