Byla jsem to snad já?

Byla jsem to snad já?
Která nechala zdi být tiché,
uši zalepila, ať jsou hluché,
ať nikdo pláč neslyší.

Byla jsem to snad já?
Která nechala tě být vinným,
aby mezi lidmi cítil ses němým,
jakoby tě nikdo neposlouchal.

Byla jsem to snad já?
Která zalepila oči tvé,
aby neviděl jsi nic dobré,
jen o sobě pochyboval.

Byla jsem to snad já?
Která ti barvy ze dne smyla,
vše jasné šedí přikryla,
aby ses v mlze ztrácel dál.

Byla jsem to snad já?
Která zlomila tvůj smích,
ztišila jej v prázdných zdech,
a v ozvěně ti nechala stín.

Byla jsem to snad já?
Na to se sebe denně ptám,
a odpověď už znám,
nebyla jsem ta vinná..

A přesto, i když vinu nenesu,
v srdci mém stopy zůstaly,
jizvy slov, co kdysi zazněly,
a ticho, které nesnesu..

Teď ale vím,
že mlčet už nemusím…