Když slunce tiše zapadá ,
na opační straně
měsíc vstává, noc začíná.
Dívám se do dálky,kde sny se rodí,
ve světle luny mé srdce bloudí.
Život utíká , dní, noci se mění ,
já nikam nepatřím,
jen v psaní slov ticho domova nacházím.
Když řádky plynou, svět se rozjasní,
jen v nich jsem volný, jen v nich jsem já.
Ticho šeptá, co nikdo neslyší,
v duši plamen, co mě ve vnitř dusí.
Mezi hvězdami touhy krouží,
a sen můj k tobě tiše blíží.
A když padne noc a všechno spí,
moje srdce tiše sní.
O místě, kde čas se zastaví,
kde duše konečně spočívá