K čemu?

Až se probereš a nezakopneš o čistou košili, kterou by si snad šlo vzít na sebe,
a tvé vlasy budou cítit kouřem, po další noci strávené někde tam dole ve městě.
Do kapsy to budeš mít zjevně pořád stejně hluboko a nebudeš moci ze sebe smýt,
vůni té ne zrovna levné holky a divné pocity, co se ti do paměti snaží vrýt.

R1: Myslíš si:
K čemu karty míchat, na co učit se krást?
Vždyť všechno stejně spláchnou deště a čas.

Až si večer lehneš, nebudeš chtít, ať se ti zdají sny, protože víš, že s nimi přichází,
kostlivci ze skříní, noční můry a noci probdělé se svědomím černým jak od sazí.
Když ve tvém životě nezůstane na kameni kámen a opravdu není co závidět,
a jediné co nemění se, je jiskrný film na očích, ať je nám kolik chce vlastně let.

R2: Tipneš si:
K čemu bouři spílat, proč stavět vodě hráz?
Vždyť všechno stejně vezme FÚ a ďas.

Až si budeš myslet, že plaveš jako ke dnu sekera a že nepřijde už žádný nový den,
že stejně jako tu světskou slávu, tak i život polní tráva přikryje.
Na vrcholku světa budeš sedět a shlížet dolů, tam na bránu pekelnou,
pomyslíš si, ať ji třeba ještě pár let, či aspoň chvíli nechají pro tebe zavřenou.

R3: Zašeptáš:
K čemu vášně dmýchat, házet na stěnu hrách?
Vždyť po nás stejně zbyde popel a prach.