Nonšalantně balancuju mezi chtíčem a nihilismem,
A z pozice Vrány přecházim střemhlav do Nirvány-
protože jsem tvrdohlavá
a když něco nemůžu mít hned
tak ať klidně skončí svět.
Tuhle svojí vadu pečlivě vypiluju-
jednou.
Až budu chtít utrácet za pilník.
Hodina mýho života má cenu sedmnácti eur,
a já se ptam,
jestli by nebylo snažší založit si OnlyFans.
Jasně že bylo.
Ale snadný neni vždycky lepší
a já už jsem velká holka,
co svý zásady ZÁSADNĚ neopouští.
A že jich mam.
Třeba nekupovat párky.
A teď bez nadsázky;
kolik dobra může vážně vzejít z nepohodlna? Jakej je měsíční tarif za důstojný stáří?
Kolik chleba může člověk sníst za sto osmdesát dva a půl dne?
Je vnitroblok dostatečnym zdrojem vitamínu D?
Měla by elektrická varná deska s výkonem 1000 wattů, šesti stupni ohřevu a čtyřmi protiskluzovými nožičkami na spodní straně stát míň než jedna moje hodina?
Proč stojí tak málo?