Proud

Ve světě sítí pulzuje rychlý proud.

V obrazech ztrácí se nejen lidský dotek.

Všechny zprávy padají jak déšť z mraků

a čas se tříští ve virtuálních světech.

Pod maskou úsměvů skryté jsou strachy,

za obrazovkami samota přec roste.

V digitálním tichu hledáme smysly

a city mizí, jak voda v poušti, hosté.

Stále rychleji běží koloběh dní.

Přetéká informací přeplněný proud.

Chytáme sny, co prchají do stínů

a ztrácíme sami sebe v mlhách, v tmě.

Ale tam někde v hloubi pod tím vším,

je touha po klidu, co nás stále volá,

a když vypneme světla, mobily, hluk,

najdeme zas cestu zpátky k sobě doma.