Píseň živlů
Píseň živlů
Rozbouřené živly
zase toky zdvihly.
Voda je dar...
Betonové koryto
za chvíli je přelito.
Člověk a zmar.
Rudé moře plamenů
nechá jen, co z kamenů.
Oheň je dar...
Těla dohořela v peci,
je to dávno, ale přeci...
Člověk a zmar.
Přinese prý zkázu
v samumu či mrazu.
Vítr je dar...
Plachta se nadmula,
Santa Maria vyplula.
Člověk a zmar.
Pod nohama praská země,
vyděšené lidské plémě...
Země je dar...
Matko setřes pýchu lidí,
ať tvou sílu opět vidí.
Co zaseli, ať už sklidí...
Člověku zmar!
Poslední tipující: IronDodo, karolinakarol, cappuccinogirl, Aotaki, Kan, PIPSQUEAK, adelhamerska, Sid, mkinka
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
to je silná báseň, dobrý kontra....ale ten závěr je - drsnej a tak trochu nespravedlivej
vždyť zmar neseli všichni lidi
přesto i ten co nesel, s ostatními padne, sklidí*
22.10.2025 22:12:03 | cappuccinogirl
Ano, drsný asi je, ale nespravedlivý...? To by bylo na delší debatu, kde bychom se dostali na pole filosofie, smyslu života a případně úkolu lidstva na Zemi. Neznalost zákona neomlouvá - platí jak v pozemských podmínkách, tak i v Zákonech vesmíru (podle mého vnímání). A za ta tisíciletí jsme toho natropili až příliš. Ale chápu, že každý to vnímá jinak. A pokud bych věřil v jediný pozemský život, tak by to bylo nespravedlivé...
23.10.2025 19:22:47 | Souputník
Ten závěr se mi nelíbí,
kouše pes, který neštěká
a i když nám nic neslíbí,
já zastal bych se Člověka!
22.10.2025 14:00:35 | G.P.