Osudová konverzace

Dnesko to nastalo, osudová konverzace.

Divný mi to připadalo, nepříjemná situace.

Snaha, asi natrvalo. Má osobní konzervace.

A co by to znamenalo?

Já v tom vidím machinace!

Zkurvená manipulace!

A to nečekal že řeknu, že se mu na to můžu vysrat.

Já z těch nočních brzo zdechnu, nehodlám si zvykat.

Ani za prachy už důstojný, život by stejně nebyl obstojný.

V tomhle směru neúplatný.

Odmítnutí, asi nečekaný.

Nevím jak si to maloval, ukázal mi obraz, na tom stejném plátně, ve kterém byl předtím podraz.

Poznal staré linie, neřekl jsem to nahlas.

Paměť zlatý rybičky, předtím říkal jsi mi opak.

To nebude náhoda, mluvíš jak se hodí.

Nevím, není ti to divný? Nejsem sám kdo to vidí.

Čemu že se divíš? Nevíš že lidi mluví?

Nikdo se neomluví, když tady zdi slyší.