Anotace: Přidáno v reakci na rozpoutavší se debatou o nadřeni (onadřeni) pod Bude příležitost. A rv. 2015. Zfinalizováno 2025 :o)
Necítím zimu, cítím chlad,
tak jako dříve tolikrát.
Zůstalo málo, bude líp,
prostě se stalo, špatný vtip.
R: Až na dřeň jít, je to po čem toužím,
rozdrolím je a nechám být.
Rozpálím žár a oni v něm shoří,
je mi líto, s tím jde žít.
Už v sobě lásku nevidím,
roztála jak pájený cín.
John s Paulem řekli: „Nech to být“
doktor se Švejkem „To chce klid“.
R: Až na dřeň jít, je to po čem toužím...
PR: Tam kde se točí kola, život jde dál,
stačí jen začít znova, tak proč se bát?
Boty mám plné prachu, ze všech svých cest,
stačí jen zuby zatnout. A dlaně v pěst.
Zůstane po mně na zdi stín,
odložený start oddálím.
Rubikon roky překročí,
tak proč každého opouštím...?
A rv - to je a rok výroby? jako rozptyl deset let? Báseň dekády? Tak to je něco:-))
Nn, pochopila jsem, že jsi se k ní tak nějak vrátil, takovej ten remake:-))
Super John s Paulem i ten doktor se Švejkem:-)), to je skvělá sločka:-)
Koukám že sem lepím úsměvy, sešlo se mi jich tu, ale to je proto, že ten úsměv i zasmání fakt přišlo, díky:-)*
22.10.2025 22:02:51 | cappuccinogirl
doklepnul jsem ji teď (díky za inspir.), ale v mezičase různé přestavby vehementně probíhaly :o)
22.10.2025 22:07:43 | JiSo
přestavby jsou prospěšný, nejen v poezii:-)))
je zvláštní jak ta báseň opravdu tu stavbu připomíná
stejně jak dům, bereš ji, od základů:-)
jen já k ní nemám předem žádný plány a tak je to i jako kdybych u tý výstavby zároveň otevírala to čokovajíčko s překvapením:-)))*
22.10.2025 22:21:14 | cappuccinogirl