Odložený případ

Stal jsem se dnes svědkem vraždy, jsem ten, kdo ji nepřežil,
zabila´s mě láskou vlastní, viník dopaden není.
Že to může kdekdo říci, chybí předmět doličný,
případ skončí na dně skříňky, ad presumce neviny.

Láska, ta se prý ukrývá, uvnitř srdcí našich těl,
jenže ji tam, můj ty světe, nikdo nikdy neviděl.
Vyřiďte jí, ať se holka, více lidem zjevuje,
já na ni dík jejím choutkám, jak na kole dojel jsem.

Chybí tolik v prázdných tvářích, chybí v plných obchodech,
nevěří v ni ani lháři, či orgány výkonné.
Kdyby totiž věřilo se, šlo by případ uzavřít,
jenže je to jako s Bohem, co ho nikdo nespatřil.

A tak prosím v lásku věřte, ta prý hory přenáší,
ne těm, kteří jsou svět světem, nevěřící Tomáši.
Pomůžete sobě samým a i mně s mým případem,
lásku zavřou v cele slavných a vy se tak dočkáte.

Budou se na ni stát fronty, každý zvěčnit s ní se chce,
jenže duši kradou fotky a tak skončí na světě.
Ne ta láska, ale duše, co si chtěly přivlastnit,
něco co je střela z kuše, která umí život vzít.

Nebo vdechnout život v lidi, ba i v toho Golema,
a to já vám nezávidím, je to pěkné dilema.
A tak případ nechme radši, odloženým případem,
neboť v rukou lidí špatných, je láska zlý přívažek.