DOČASNÁ

 

 

kamínkem zatíží vzpomínku

aby jí neuletěla

jak padající lístek

v zámecké zahradě

co s podzimem chytit chtěla

 

bláznivá

 

má v očích první vrásky z léta

paže sluncem políbené

dnes dokonalost ztrácí

v jiném vidí přitažlivé

 

jen blázen věřil by

padající listí rovnal

větru směr dát chtěl

 

popel pomíjivosti

 

našich sluhů našich těl

dalším duším na míru

naivně vdechnout směl

 

až slečince dokonalost

její vrtkavost zamává

co asi zůstává?

 

pak na slunce počká si

a za obzor dohlédne

 

zas krajina na dohled

 ...