Posedlost

Žil, byl muž; však nutno říci,

s duší slabou, s duší spící -

věkem asi třicet let.

Na Zemi měl slavné jméno,

nebude zde vysloveno…

…dále budu vyprávět.

On na rozum všechno vsadil,

i když cit mu jinak radil -

sluha se mu pánem stal.

Ten muž nebyl nijak zlý,

jeho duch byl ovšem mdlý;

za hmotou se stále hnal.

A v záhrobí mezitím

v krajinách, kde leží stín,

jedna z duší putovala.

Tato náhle rozhodla se,

užít světa trochu zase,

k pláni zemské se pak hnala.

Tak střetl muže odtělený

a chystal se k zabydlení

v cizím těle na zemi.

Muž pocítil nepokoj,

neboť takto začal boj

mezi dvěma dušemi.

Muž prožíval trpké chvíle,

jednal černě – jednal bíle,

nevěděl si rady více.

Skončit život vlastní chtěl,

nakonec se rozmyslel;

 azyl dala nemocnice.

Lékař chvíli zkoumal hlavu,

pak ho poslal do ústavu:

„Má rozdvojenou osobnost.“

Nevěděl, co v tomto mozku,

učinilo z muže trosku,

že zde nezvaný je host.

Odtělený však chtěl zcela,

už se zmocnit toho těla,

by směl konat jen dle svého.

Zaútočil znovu směle,

aby vyhnal majitele

a byl pánem těla jeho.

Slabá duše ustoupila

a z těla se vybavila –

lékař v kartě křížek psal.

Asi by vás zajímalo,

co s tím druhým se pak stalo,

proč to tělo nezískal?

Toto by šlo zbásnit hůře,

odpověď je – v literatuře,

která je dnes k dostání.

(Přeji úspěšné hledání.)