Čarovná

Čechráš mi tvář svým vlnobitím,

bezbřehá v přísahách mrtvých gest,

vnoříš se ve mě, ve tmě chytím

oharek touhy, příkrov hvězd.

Obracím světlem vše, co zbývá,

odkrojek strachu ze hříchu,

v srdci se touhou připozdívá

jinotaj vína z kalichu.

Vypij sen, který na rtech zpívá,

po tobě ve mě dýchá poušť,

čarovná, v křídlech jitro vítá,

v samotě ticha stiskla spoušť

tvá darovaná lhostejnost.