Láska nad sůl

Nezůstat sám a nezůstat stát,
nespáchat na sobě svůj sebeatentát.
Mít stohlavou saň stít síly potřebné,
v království pozemském.

Prosívám déšť, ať zvládne smýt hněv,
který se občas usídlí i v duši mé.
To, když hlavou kroutím, nad lidským pléměm,
v království pozemském.

R: Nad zlatem sůl své ruce spráskla,
ať velké čínské zdi neobklíčí nás.
Nad zlato sůl a nad sůl láska,
blahobytně pospolná oáza krás.

V bourárně zdí, zbouráme ty své,
ty uvnitř našich myslí a kolem svých těl.
Mír není na prodej, přesto patří všem,
v království pozemském.

R: Nad zlatem sůl své ruce spráskla…

MR: V zónách beztřídních tříd,
jedeme v lásce a pak bouráme v ní.
Jedeme v lásce a pak bouráme v ní,
v zónách beztřídních tříd.

R: Nad zlatem sůl své ruce spráskla…