Chaos

Tep světla v rozbitých zrcadlech.

Čas stéká, zas trhá se pod kůží.

Pohyby tmy, tak i záblesky snů.

Vláha ubývá na rtech a mizí.

Naše nohy tančí na hraně.

Hlasy jména křičí v prázdnotě.

Tři stíny hledají tvář v mlze.

Život se skládá z rozpadlých slov.

Západy hoří, vyhasínají v dálce

a někde v hloubi ticho zpívá tajemství.

Pohladí vzpomínky jako studený déšť,

vlna strhává naději, zpět ji navrací.

Nikdy nekončí, stále se mění

rozkvetlý chaos v tajemném proudu.

Dýchání ztrácí svoje účely.

Život. Hra bez pravidel i konců.