Zadní vrátka

 

 

občas se zdá a není divu

sem tam, se něco semele

kdo by se nebál jeho vlivu

tak co mlčíte…

přátelé!

 

kdo z vás by obstál v jeho stínu

stále jen druhý, vzadu být

nosičem vody, porcí splínu

a přesto stále s chutí žít

 

za námi nic a všude hučí

životu v ničem neporučíš

občas se náhle prudce vztekne

cosi jej nutká, tak si klekne

 

po tváři náhle, mu slza stéká

emoce v žáru, na uhel spéká

prozření není pro každého

někdy je lépe, si hledět svého

 

někdy je smutek to, co zbývá

přijmout jej musíš, ať se vrývá

do duše, srdce, šlach a kostí

nejde to lehce, bez bolesti

 

jiná však není, možnost zkrátka

život ten nezná zadní vrátka

život ten pouze…

je ?