Dávivé reflexy

tak jak se zkracují, pocity trvání

něco mě varuje a taky dohání 

jak píseň mrazivou, když zpívá celý sbor

a dolů v údolí, ji nese vítr z hor

za nehty zalezlo, v mrazivém ataku

poslední dvě skoby, vytáhnu z ruksaku

neřeší vůbec nic, jenom to oddálí

tak je tam naženu a koukám do dáli

cítím chuť čehosi, na ztuhlém jazyku

v mé hlavě běží film, jenom tak ze zvyku 

hledání ráje, vždy vede cestou peklem

a žralok ve snu mém, mě trhá stejně vztekle

k životu probuzen, jsem skrytou sílou vody

ze stromu poznání, kradu jen shnilé plody

dávivé reflexy a tvoje požehnání

odtud mě do ráje, už nikdo…

snad…