Setkání s přítelem (1944)

Toť osudu zvláštní rydla -

hledě včera přes mířidla,

příteli můj, poznal jsem tě.

Já v německém stejnokroji,

ty v ruském ses chystal k boji,

v čtyřicátém čtvrtém létě.

 

Je to tedy zvláštní věc,

já Lotyš, ty Estonec…

každý cizí zájmy hájí.

Jako chlapci jsme si hráli,

s dřevci spolu bojovali;

dva rytíři z dávných bájí.

 

Chtěl jsem těch sto metrů přejít,

u řeky se s tebou sejít,

tam nad pruty mlčet zas…

Pak jsem pušku zamířil,

tvoji paži prostřelil,

zákopu tě skryla hráz…

 

Možná tě můj příteli

příště někdo zastřelí

či já skončím s dírou v čele.

To je všechno v Božích rukou…

však nebudu trpět mukou,

že jsem střílel na přítele.

 

Kéž tě ta zraněná paže,

nyní ochránit dokáže,

před bitevní krutou vřavou.

Snad sejdeme se v lepším čase…

Já budu ten poražený,

ty ověnčen marnou slávou.