Smrt IV

Klepání v rytmu rozbitých hodin.

Šepot temnoty plazí se stíny.

V roztrhaných kmitech ztrácím duši

a mým snům bezčasí uvnitř mlčí.

Spálené sny voní mrtvým vzduchem,

na kůži tančí prázdnota kostem.

Životy zhasínají duši světlou

a bytí se mění v krev neznámou.

Z nebe padá duše do hlubiny.

Smějí se větry zřícenin času,

trhají starý text rýmy smrti

ve verších dál ztracenému slovu.

Zrozen nový řád uprostřed ticha.

Dá mi poslední dech v prachu otec.

Klíčí černý květ, noc není tichá,

toť začátek smrti je, ne konec.