Faktótum

Života větší půlka mi přešla
bez boje — nebyl jsem odveden.
I tak si smrt mou duši našla,
já mrtvé totiž vkládám do beden.

Snad že mě pánbůh nenávidí
za to, že v něj pevně nevěřím.
Tak aspoň takhle často kostel vidím,
když při mši stávám zády ke dveřím.

Nohama dovnitř, nohama ven,
pár silných rukou se rakve chápe.
Pak spustit do hrobu zbývá už jen —
tu službu poslední teď u mě máte.

Člověk se smíří se svým osudem,
co pro něj kdesi jiní přichystali.
A život bez lásky bývá jen přeludem,
to aspoň tvrdí všichni pozůstalí.

Vídám ten smutek často lidem v tváři,
a ksicht můj mezi ně se jistě velmi hodí.
Tak na to myslete, až s hlavou na polštáři
potichu usnete, vaše blahorodí…