Umět psát poezii
a cítit poezii –
to jsou dvě rozdílné věci
Znám spoustu lidí
co dobrou báseň nikdy nenapíší,
ale každý den
určitě cítí poezii
ve všem, co se děje
ve všem,
co se kolem nich šustne
Tuhle jeden známý
lovil vzduchovkou v lese srnu
Nasázel do ní přes dvacet diabolek
ale srna se nevzdávala
Celá zakrvácená, klopýtajíc na zadní nohy
pokračovala dál
až to nakonec,
po hodinách,
známý vzdal
Jakou ohromnou dávku poezie
musel asi cítit
v onom přítomném okamžiku
A co teprve v tu chvíli uvědomění,
kdy se jeho urputná snaha
rozpouštěla v blátivé zimě
tváří v tvář čirému
odhodlání žít
jeden známý by zasloužil rozsekat prdel na maděru...je to narkoman, ožrala nebo jen tak prostě obyčejná zrůda?
12.11.2025 20:44:35 | risker
!
12.11.2025 19:42:05 | Vivien
?
12.11.2025 20:04:10 | Laxx159
Líbí se mi první sloka, navíc těch, co vnímají, jen neumí přetavit své cítění do slov, je hodně a jsou neviditelní. Je to výzva pro každého, že vnitřní poezie člověka je často úplně jinde, než je světu předkládané. Je otázkou, kdy a zdali vůbec, to "svět" pochopí.
12.11.2025 20:11:16 | Vivien