Poslední přání

Další mé přání teď skončilo v koši,

zbytečně nosí je k vám listonoši.

Nebo je manžel do krbu sází

a z dlouhých řádků hrstka je sazí;

ven komínem vyletí na sousoší…

 

Domov byl klecí a svět tě tak lákal,

když jsi pak odjela, asi jsem plakal.

Možná že v dálce občas ti schází

přítel pro čas, kdy všechno se kazí

a zrak tvůj jasný, když pokryje zákal.

 

S tebou zas sedávat nad šálkem čaje

a řešit otázku pekla i ráje,

nevnímat stín, jenž kolem se plazí,

srdce mít horké, ač venku mrazí

a bílý prapor si nad střechou vlaje.

 

Snad marně lkám tu po minulé době

a poslední báseň tvořím jen tobě;

tvůj duch si jinou cestu už razí.

Rád bych ti pomáhal od nesnází;

však osudu strůjce každý je sobě.

 

Vzpomínáš na to, co bývalo kdysi?

Že dávné sny zarostly kompromisy?

A ač jsou květů teď plné vázy,

přec duše úpí pod haldou frází

a Damoklův meč ti v ložnici visí?

 

V poslední době snad vnímám tě zase,

ztracenou v dáli, i ztracenou v čase;

jak malé ptáče ukryté v mlází…

rybku na háčku, jež sebou hází;

už za malý okamžik i ona vzdá se…

 

Vzdáš se?