Anotace: Jedna chaloupka stojící u silnice v Kraji Vysočina v mé oblíbené vísce poblíž města. Její budoucí osud mne trápí velmi.
Chaloupka šedivá, opuštěná
posmutněle do dálky se dívá
štítovým oknem k obchodu zrušenému
stále hledí.
Kdo před léty v ní bydlel
to jen starší pamětníci vědí.
Eternitová střecha
odstín kdysi světle fialový
komín vyzděný z bílých cihel
vypadá jak stále nový
vždyť dým z něj vychází
jen sporadicky v zimě.
Dvůr nezvykle cizí tvář má
vše na něm známé z dřívějška
vypadá dnes zcela jiné.
Vjezdová vrata plechová
podléhající korozi
plot u zahrádky
zubu času stále odolává.
Jak dopadne to s tebou chaloupko?
Od podobného přemýšlení
mne často pobolívá hlava.
Z potomků rodinných
nemá nikdo sil a zájem
využít pro svůj život
skrytý potenciál místa.
Nechci se dožít prodeje.
Bohužel, realita realitky
ta bude jednou jistá.
realita realitky, to je působivé propojení, hezká slovní hříčka
toho místa je mi ale líto
když na tebe tak působí, něco z něj asi vyzařuje
něco co by chtělo znovu oživit, podpořit
ne změnit
jenže tolik věcí jde mimo nás
které bychom rádi ovlivnili, jenže nemůžem*
20.11.2025 19:57:43 | cappuccinogirl
Moc díky za přečtení a komentář. Je mi ten dům blízký z osobních důvodů.
21.11.2025 14:58:03 | Admirál
Vzpomínám si,jak rodiče prodali za minimum nemovitost a mě to mrzelo.
Oslovilo mě to.
Tenkrát se na můj názor nikdo neptal a říkám si,jak člověk může málo oslovit běh věcí, když jsem tam sbírala ty nejsladší jablíčka na světě
13.11.2025 20:15:56 | mkinka