Čas přestat snít

Vzpomínám si na chvíle, kdy krásný byl svět,
to život byl snazší, lepší, než je tomu teď.
Já byl malý kluk, co se stále smál,
měl jsem velké sny, a já se jich nejspíš právě vzdal.

Že mám se snažit a bojovat, to slýchám stále,
nikdo však nevidí, že nemohu už dále.
Něco se děje, mé tělo křičí: „Stůj,
ještě krůček chlapče a padneš jako zlatý důl!

Jen nádech a výdech můj milý,
já vím, že stálo tě to všechno velkou píli.
Teď hlavu vzhůru a přestaň se bát,
nenech tu úzkost v sobě rozkvétat!

Mám o tebe strach, tak dávám ti různá znamení,
bojoval jsi tvrdě, jen dnes jsme již příliš znaveni.
Snažil jsi se a také jsi miloval,
jen prosím uznej, že to takhle nejde dál!“

Já vzpomínám si na chvíle, kdy bylo mi krásně,
neměl jsem starosti a můj osud nebudil vášně.