Ne/přicházíš
Ne/přicházíš
Má ústa práchnivý tvou tmou,
dlaně rám hnětly v prázdnotu,
srdce kout strakapoudi tnou,
prodyšná duše splývá ve hmotu.
V krajinách nočních světlovzdání
čekám tě proklatě po hmatu,
pod korou rousky usebrání,
vzývám sen jakožto záplatu.
Na to, co zbylo potrháno,
rozsápat, rozbít a vdoutnat v dým,
po krajkách nitro máš rozestláno,
penízkem posledním nesměním
ne/zapomenuté Tvé jméno.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Jak by magická slova do těla verše vetknuta. Tak komorně a proměnlivě s dramatem si pohráváš. Rád jsem se zastavil a užil si tvé pohostnosti poezie. *
14.11.2025 18:54:03 | šerý
Občas se mi při čtení poezie samovolně připomene dávno zapomenutý text mých oblíbených songů, přitom jindy bych si na slova ani za boha nevzpomněla. Toto se mi nyní stalo při čtení tvého textu Jirko, v uších mi zní Navarová
.. když kočky řvou .. tma sirkou připálí .. sladkobolný karamel .. voňavá neštěstí .. celou mě rozkrájí .. broušený půlměsíc .. když ptáci řvou .. není to bolestí ..
14.11.2025 10:38:40 | Vivien