Květy

Zaslechl jsem ptačí píseň
o tom jak zmizely květy
padla na mě z toho tíseň
potáhnu dým z cigarety.

V dýmu prošlém plícemi
vyfukuji svoje muka
sedím tu dost sklíčený
oko mi i s rukou cuká.

Snad mi chybí hořčík asi
nebo něco přichází
jsem součástí lidské rasy
co je plná nesnází.

Hledím smutně do zrcadla
čas mi začal vrásky psát
přidal taky hodně sádla
naučil mě taktně lhát.

Sdílím svoje emoce
ve verších co hned mizí
za chvíli přijdou vánoce
a já mám zase krizi.

Pomalu mi dochází,
že máme jenom chvíle
co nám život rozhází
a odejdou ledabyle.

Stýská se mi po Tobě
a tak Ti píšu báseň
je v dost divné podobě
asi jsem totiž blázen.

Ty jsi blízce vzdálená
oxymoron se směje
chtěl bych Ti hladit kolena
však ptáček venku pěje

...že zmizely květy.