Starý dopisní papír
Špatně ostrouhaná tužka
Hrany slov bodají přeplněné dlaně.
Napíšu ti pět dlouhých
Mezer
Dávno ti nemám co říct.
Pošlu to prázdné
Pošlu to čekající
Projde to pod prsty
Tolika krásných lidí.
Možná že je Bůh
A rozhodl se nebýt
Ukrást aeroplán
Pro dvě sekundy bez tíže.
Jak jinak najít svobodu
Od věcí co utkaly
Provazy svalů
hluboko ve mně.