Život v tabulkách

Monitor žhne, jak kdyby chtěl mě spálit.

V jeho odrazech se každý den ztrácím.

Před sloupci, řádkami se nejde schoulit.

Jaká bude výpata - cvakání ví.

Ručičky běží v kruzích, já na místě,

tam kde inkoust tvrdne jako chladný kov.

Ve sledu úkolů, v nekonečné liště

zvedám v sobě zmeškaný dávný hovor.

Kanceláří šumí vzduch jak rádio,

lid chodí kolem, míjí pohrdáním.

V tabulkách roste zas malé divadlo

a přesto v šuplíku slyším volání.

A když se stmívá, můj koš plně dýchá.

Za okny vyjdou světla povinností.

V tom šeru práce člověk snadno ztichá,

ale únava někdy nese možnosti...