(Dů)věrnostní karta

Večer du do sámošky.

Prodavačka se ptá,

jestli nechci věrnostní kartu.

Říkám, že už žádné (dů)věrnosti

navíc nezvládnu.

Chichotá se -

No a tak si poprvé po tejdnu

připadám skorem jak člověk.

Zafajčím si na balkóně

a čuju dole lidi,

co furt pospíchají,

jako by měli jistotu,

že někam dojdou.

Já už nikam nejdu.

A přesto mám pocit,

že se něco hejbe.

Možná svět

Možná já

Možná jen mým směrem fouká vítr