5:45

 

Budík mě vytáhne,

jak rybu z vody,

ještě se cukám,

ale stejně skončím na suchu.

V kuchyni ticho

a moje voči maj zpoždění,

přijedou až za dvě kafe.

V zrcadle je člověk,

co mě teprve dohání.

Nevypadá nadšeně.

Asi má stejnou šichtu.

 

Na ulici už to bzučí,

lidi hučí  a  běží

jako by vyhráli nějakou cenu,

maloobchodní slevu?

No a já jdu jen,

abych nepřišel pozdě

...do života,

kterej stejně nezačíná v osum,

ale někdy v noci,

když usnout nejde.

 

Vítr mi foukne do kapuce,

chtěl by poradit směr,

ale já stejně vím,

že jediný, co dneska chci,

je dojít aspoň tam,

kam musím.

Cestou necestou

a na chvíli připadat si

zasejc jak člověk.