Rohlíky nebo život

 

Ráno vstávám, peněženka je lehká,

důchod stačí buď na tři rohlíky nebo kafe.

V televizi slyším, že daně zase stouply,

hmm, jen koukám, jak svět mizí v nedohlednu.

 

Na trhu prodavačka se směje,

a říká, že lid žije jen z ruky do huby.

Já jí pokyvuju hlavou, mám houby,

protože už vím, že smích není zadarmo.

 

Lidi kolem spěchaj do práce,

jako by to byla nějaká výhra,

já jen kráčím s nákupním košíkem,

počítám každou korunu a cítím,

jak mi mizí duševní klid.

 

Večer sedím na lavičce

a kouřím svých pět rohlíků.

Ledky blikají na mokrý dlažbě,

vítr šumí přes naše náměstí.

Melancholicky se mi směje:

 

Nic nemáš, nic neušetříš, jen dlužíš,

ale aspoň můžeš bejt ještě tady.