zahřívám motor

Jedová pokrytá sněhem

a sny nad ránem o brutální vraždě 

někoho jiného někým jiným;

a tak se probouzím do studeného rána,

Jedová sněhem zasypána.

Seifert si brouká shůry píseň o dívčích kadeřích 

a já, ve dvojích peřinách, zaháním ježící se chlupy 

na předloktí

Pobledlá neděle, probouzím se do rána, 

kde jsem sama,

a vězte, že solitér jako já

nemá potíž rozmlouvat se svými vlastními stíny,

ale, to vám povídám, dnes ráno

ty dvojí peřiny do hlavy mi vhánějí 

smutek s kruhy pod očima

Jak jen je těžké čelit vlastní duši,

která je pošramocená (všechny jsou...),

když ta druhá peřina

skoro za nic nemůže;

jen mi po nahém těle

sklouzla způsobem,

že její ostrý rožek sjel mi

po hojících se ranách v hedvábné kůži,

jak už jsem se sama přesvědčila –

ne ten, kdo šrámy zanechal, leč kdo nedopatřením 

zavadil o ně bříšky prstů –

ten ze všech nejvíc pyká

A tak tu sedím (táta by řekl, že zahřívám motor),

popíjím laciný sáčkový čaj

a přemítám

Již jsem tu odhalenou kůži

svěřila horké vodě,

a poté, abych ji rozhýbala (líná kůže),

rozprostřela ji na podložce

a nyní jsem si podusila jablka 

do ovesné kaše

a u toho přemítám,

co se svým pocitem,

za který on nemůže

a já asi taky ne...

Rozbitá důvěra (neflexibilní),

směji se svému ukřivdění

a s výhledem na Jedovou zapadlou sněhem

zahřívám motor

a pomalu snídám

...

*leden 2024