/h/on

Byla jsem jako lovná zvěř
ne já jí byla
neb jsem tehdy nevěděla
že si jde vybrat
Inklinujíc k pravěkému vzoru
prchala jsem trepky majíc
z uzavřených prostor bez obzoru
do zahrady jako zajíc
jen pryč dál od těch hřmotných ran
a hlasu který rozechvíval okenice
neotočila jsem se zpět naň
jak trhala by dnes má mladá vnitřní lvice
skryla jsem se v houští pod strom smrkový
a když si pro mě přišel což se dalo čekat
byla jsem za blázna co sám nepoví
"–" znělo asi slova byla jaksi měkká

nešlo mi z nich nic vytvarovat
a pak jsme šli domů co dál vypravovat

...

Nebyla jsem anděl, dobře vím to,

a jiného bych snad ni hodna nebyla,

muselo se přece stát to všechno,

abych mohla jednou stanout ztepilá?

*listopad a prosinec 2025