(M)lhavá

Mlžná a vlažná v dotýkání 

líbáš zrak skalami bezústými,

pod korou ticha dlí zmrtvýchvstání

rozbité podstatou lomu světla,

na dlani hladin skryté zdání

obkroužíš v pase stromům rány,

v dutinách času tkví usebrání,

ozvěnou zavlála zjihlost těla.

V prázdnotě všeho, co přetrvává,

pohmatem předčítám horizont,

střemhlavá kloveš mi slova ze rtů,

prokřehlá v sobě větou tkáš,

bezhlavá, ztracená, jasnozřivá,

zbav moje kroky zemských pout,

sebrané spisy z útrob koutů

samotou vzdorům mým pročítáš.