Pár dig. stop.

Je to pár pátků, kdy se na hoře Říp,
rozhodl zůstat od keltských předků lid.
Časem lovci zvolí místo zbraní orný pluh,
a dětský smích zakrátko naplní vzduch.

Plní se sýpky a města vznikají,
s nimi cesty, šlechta, taky poddaní.
A s nástupem církve stavba špitálů i škol,
křižáctví, 30 let války, předtím mor.

Přichází zákon a s ním i právní stát,
z nevolníka občan má volební hlas.
Poté století páry vypustí lidský tvor,
a najednou stál - zde telegrafní sloup.

Vysílá zprávy, o tom kde jaký řád,
ujímá se vlády i kde jaký pad.
Pak o dalších válkách a dalším porobení,
absenci lásky, víry, člověčenství.

Potom nám zazpíval o vzedmutí vln,
i naganské misi, té byl každý pln.
Doba šla dál a jiné zdroje zpravují nás,
dříve než brzy umlkl jeho hlas.

Když Východ je Blízký, Západ je Dálný…

Jak Alice za zrcadlem má každý svůj svět,
procesory výkon zvýší, není cesty zpět.
Rozvodovost vzrůstá a s ní odcizení,
rychle přibývá rodičů bez dětí.

Čím si máme být bližší, jsme si víc vzdálení,
když v dekádě dotykové, doteků není.
A pokaždé, když se propast prohloubí hloub,
prsty v tom může - mít satelitní mód.

Viděl jsem dnes cestou z práce párek milenců,
kdy každý zvlášť okupoval na své straně stůl.
Oba svou oblast zájmů četli z dlaně své,
do očí vzájemně, oči neupřené.

Ráno vzbudil mě přímý, prudký slunce svit,
s ním přišla mi zpráva, v ní to, že jsi někde pryč.
A i když jsem vděčný za to propojení,
raději bych tě měl ve svém objetí.

Než mít pouze pár tvých, digitálních stop…