Směr (Kam štěstí fouká)

Nezbytné věci, džíp a já,
silnici kola krájí.
Kolem se otevírá pláň,
nesplněných přání.

R: Tam ke hvězdám bývám blíž´,
menší je přízemní tíž´.
Kde prst nasliním a vím:
kam štěstí fouká.

Pustina, prostor, čas a déšť,
nekonečný vzduch dýchám.
Na střeše světa ohněm křest,
který sám rozdmýchám.

R: Tam ke hvězdám bývám blíž…

MR: Sebe jsem bál se, když zraňoval jsem,
neznaje vlastní já.
Teď mizím v dálce, vždy, když mi zdá se,
že to zas nejsem já.
Nic není zdarma, vrací se karma,
když nečteš vlastní já.

R: Tam ke hvězdám bývám blíž…