Už nemůžu

Mezi lidmi cítím úzkost.
Bez lidí cítím prázdno.
Vztekem ohlodaný na kost.
Krví potřísněné plátno.

Neustále si kontroluju poštu.
Nikdy tam není pozvánka.
Čekám na tu šílenou poctu.
Dostanu Oscara-
Za roli klidného človíčka.

"Tak krásně se usmíváš-
zřejmě nic špatného nezažíváš.
Jsi mladý, zdravý, jen si užíváš."
Ve skrytu duše svět proklínáš.

Zapalte mi hlavu.
Myšlenky mi už tak hoří.
Další den v tomhle stavu.
Držím stěny, které se boří.

"Proč nechodíš víc mezi ostatní?"
Protože už nemám sílu.
"Proč jsi stále tak groteskní?"
Abych si nedal hlaveň k týlu.

Proč mi nutíte vaše chování?
Myslíte si, že mě to zachrání?
Ano, jistě. Já jsem ten co přehání.
Tak berte moje mlčení.
Bude formou pokání.
Protože už nezvládám vaše špitání.
Maska samé pozlátko-
vraždíte emoce na potkání.