Surová něžnost pravdy - Filip Křivanec

Chci se krčit před fackou něžné pravdy
a vřele vítám podlé pohlazení lži.
Vždyť co je na tom tak příjemné?
Pravda dokáže zanechat jizvy.

Pravda kope, mlátí, trhá,
utíkáme před ní nejdál.
Často zjevuje se nepříjemná,
snažím se abych zalhal.

Copak jsem zlý a podlý,
abych vás bodal ostrou pravdou?
Stejně uslyšte nejraději,
když vám opět zalžou.

Lež mě tak krásně hladí,
jako bych poznal první milou.
Nechává mě v klidu spát,
vždy si hraje na jedinou.

Příběhy jsou to krásné,
plné vysněných krajin a dob.
Těšíme se pokaždé na ní,
až nám s láskou vykope hrob.

Jako slepý nechám se vést
za lahodným hlasem slíbených konců.
Na konci však čeká na mě jen
nechutné nic s výkřikem nářků.

Měním se každou lží
a už vidím co mi řeknou.
Uvítám tak nejraději,
když mě mile zmlátí pravdou.

Nebojte se,
já zprvu možná škubnu sebou.
Ale na konci prolhaného dne
hodlám za pravdu padnout.