Otázka Času

Tetičko, strýčku zase volá.
Neberte to, ať zavolá znova.
Tuhle kmotřičku tu stejně nechci.
Po poslední návštěvě se děly věci.

"Ano, ale jednou se tu stejně ukáže.
Ve výsledku nám službu prokáže.
Vím, že ti nahání strašnou hrůzu.
Obzvláště když nosí černou blůzu."

Nemám strach, já jí nenávidím.
Jímá se mě zloba jen jí vidím.
Vždycky s sebou něco odnese.
A víte, že nemluvím o zlatém podnose.

"Chápu jak se cítíš, skutečně ano.
Jenže dělá svou práci-
Stejně jako slunce přináší ráno.
Pro něco nového musí být prostor.
I přes tu bolest, smutek a rozpor."

Jenže to není vůbec spravedlivé.
Až se tu objeví uslyší věty hanlivé.
Nechci, aby mi vás vzala s sebou.
Do dlouhé chodby kde i nohy zebou.

"Nám se taky nechce na druhý břeh.
Ale s věkem nám už dochází dech.
Musíme si odpočinout, čeká u dveří.
Po odletu běž prosím zamést peří."

Nechci, nechci!  Už teď mi chybíte...
"Opatruj se, budeme se zhora dívat.
Žij přítomností, nenech si jen snívat."
Motýle Smrtihlave, kmotřičko zrádná.
Doufám, že se aspoň stydíte-
Za tuhle paseku, jenom škodíte.