Venoušek

Jedna nóbl panička,
milovala zajíčka,
měla plnou kasu,
též něhu ve hlasu.

Za ty jeho hubičky,
kupuje mu šatičky,
kreditku mu dala,
ráda by se vdala.

Venouš zradil paničku,
odnesl též kasičku,
užíval si s Janou,
paní slzy kanou.

Než byl chycen v Táboře,
utratil vše u moře,
paní volá Véno,
vše máš odpuštěno.

Proto pozor paničky,
na mladičké zajíčky,
city jsou jim cizí,
peníze když zmizí.