Prodáno!

Pověz mi, pane, proč je svět takový?
Spadl mi úsměv do jámy lvové.
Dnešní verše jsou jak polévka bez soli.
Špatní kuchaři nebo je to nové?

Slibují hloubku, ale sotva líznou povrch.
Projdou se kolem, avšak nikdy ne vpřed,
a každý aplaus je echo vlastní lenosti.
Pomoc přivítají, ta jim svitne hned.

Poezie? Ne, jen jemná špinavá náplast.
Pochvala hojí, a co názor, to už ne?
Na rány, které si sami neumíme přiznat.
Člověče, zdá se ti to skutečné?

Nepřijde pár duším trošičku divné
kopírovat v klidu texty od jiných?
Aha, pravda se skutálela z kopce
a leží ladem v rukou šikovných.

Já zapomněl, že morálka je tabu,
a když ceknu, přijde zlostný kat.
Mám svá díla smutkem pálit?
Hrajeme si na slepou bábu snad?

A co ta AI? Z textu čpí ÍÁ.
nu, což, tu pravdu mám já!
Ta vaše? Kdyby přišlo slovo živé,
raději skočíte do mysli lstivé.

Myslíš, že jsem básní správce?
Slova slintaj jako hladovej pes.
Už jim mizí patky, čárky -
Prodáno! Smrt je digitální děs.

Pane, proč přede mnou hlavou kroutíš?
No tak, myslím to jen v dobré víře.
Ruku nepodám, odválo to. Kam? Už tušíš.
Chováš se totiž jak sprosté zvíře.