Mezi tiskárnou a snářem

Ráno se zas rozsvítí světlo v kanceláři,

kde čas má podobu poznámek v kalendáři.

Kafe je hořké jak starý toner v tiskárně,

a kolegům tlumočím šéfovy komentáře.

Psaní mně způsobuje karpály v zápěstí,

jak kdyby psaly verdikt bez odvolání, bez štěstí.

Šéf zas mluví jazykem grafů od akcionáře,

a lidé se změní na položky, na rozpočtáře.

Poledne voní jak plast z mikrovlnné říše,

smích je tu povolen, ale jen když se píše.

Okno je má svoboda, co nejde otevřít,

tapeta světa, co má jen uklidnit, mlčet, ne žít.

Ve čtyři se unaví poslední řev kanceláře,

odvaha si pípne odchod, zbydou plné diáře.

Dnes večer přijdu domů, až když zhasne zář,

životu sundám jmenovku a otevřu snář.