Čistka

Ráno se na mě pytel smál u dveří bytu.

Chodník se leskl jak starý baret na pohřbu.

Plasty o sebe šustily při klapání mých bot

a vzpomínky se válely mezi nimi, trochu šok.

Připlížení ke kontejneru byl maraton snů,

klíče jsem ztratil, žlutá nálada v kabátu šedém.

„Tohle je odpad nebo moje minulost žracích dnů?“

Ptal jsem se i pytle, co si myslí o tom všem.

Kontejner zamrzl, jak válečné divadlo dědů,

pytel se ztrácí, polyká vše, co je těžkostí.

Duše si protahuje křídla na věky věků

a já hledám místo, kde smích je ještě něžností.

Vracím se domů. Čisto voní jak doplněná spíž,

vzpomínky se vrací, mám drobky pod nohama.

Já je lehčí, mysl zmatku opět zbavená.

Žaludek přemýšlí a ptá se, co zase...sníš?