Sanace

Sanace

Život se zase
Rozpadl na kusy,
Podsek ti nohy
Na! - Hořký bonbón
Ti položil do pusy...

Na dlažbě klečíš
A v rukou držíš střepy.
Bolí tě prázdno
A pocit, že už nejdou slepit.

Na dlažbě ležíš
A vyplakaná louže
Uzavře okolo tebe
Sebelítostivý kroužek.

Jsi ostrov v moři,
Jsi ostrov bez sebe,
Životní prohra volající do nebe.

Linka je hluchá.

Později
O neznámý počet
Neznámých časových jednotek

Okraje střepů
Už nebolí tě na dotek.
Z hromádky na zemi
Tvaruješ novou celistvost,
Nemáš zbytí.

Prázdná místa pak
Vyplníš zlatem.
Někdy to, co se třpytí,
Je jenom
Z nouze ctnost.

Autor Anastacia B., 29.01.2026
Přečteno 22x
Tipy 9
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Na tohle bych moc chtěla reagovat
ale vůbec nevím, jestli to trefím.

něco zvládáme s přehledem
a něco vůbec

ten náš "vůbec" pocit
potřebuje onen, předem neznámej, počet časovejch jednotek

rezignace je vždycky to, co nechci,
takže se snažím, abych tímhle směrem jít nemusela
a když tak jenom na nezbytný nutno

někdy se tomu nedá vyhnout, bohužel*

30.01.2026 01:14:35 | cappuccinogirl

© 2004 - 2026 liter.cz v1.8.5 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel