Sanace
Sanace
Život se zase
Rozpadl na kusy,
Podsek ti nohy
Na! - Hořký bonbón
Ti položil do pusy...
Na dlažbě klečíš
A v rukou držíš střepy.
Bolí tě prázdno
A pocit, že už nejdou slepit.
Na dlažbě ležíš
A vyplakaná louže
Uzavře okolo tebe
Sebelítostivý kroužek.
Jsi ostrov v moři,
Jsi ostrov bez sebe,
Životní prohra volající do nebe.
Linka je hluchá.
Později
O neznámý počet
Neznámých časových jednotek
Okraje střepů
Už nebolí tě na dotek.
Z hromádky na zemi
Tvaruješ novou celistvost,
Nemáš zbytí.
Prázdná místa pak
Vyplníš zlatem.
Někdy to, co se třpytí,
Je jenom
Z nouze ctnost.
Poslední tipující: irutiroM, šerý, gabenka, martinaV, Iva Husárková, cappuccinogirl, Ž.l.u.ť.á.k., Psavec, Jan Kacíř
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk30.01.2026 22:50:49 Anastacia B.
Ahoj Capuccinogirl, děkuju za reakci... Tak, padání na zem vždycky bolí tím víc, z oč větší výšky člověk padne. A i to sbírání pak neznámo o kolik dýl trvá.
30.01.2026 01:14:35 cappuccinogirl
Na tohle bych moc chtěla reagovat
ale vůbec nevím, jestli to trefím.
něco zvládáme s přehledem
a něco vůbec
ten náš "vůbec" pocit
potřebuje onen, předem neznámej, počet časovejch jednotek
rezignace je vždycky to, co nechci,
takže se snažím, abych tímhle směrem jít nemusela
a když tak jenom na nezbytný nutno
někdy se tomu nedá vyhnout, bohužel*
